Michal Zapoměl #bojovnikzavlasykrasnejsi

Rozhovor s Michalem Zapomělem v obchůdku Leli’s Cupcakes

Denně potkávám tolik lidí, že mě to chvílemi až děsí. Jsem extrovert, miluju být ve společností lidí a miluju se obklopovat lidmi, se kterými si mám, co říct, proto když mi přišla nabídka na rozhovor s Michalem Zapomělem v obchůdku Leli’s Cupcakes, neváhala jsem ani minutu, statečně jsem odsunula část svých aktivit na později a těšila se. Těšila se na toho vždy pozitivně naladěného světlo vyzařující člověka, který miluje život s takovou vděčností a pokorou, že setkání s ním ve vás zkrátka musí zanechat něco nezapomenutelného!

Překvapuje mě, velmi mile, s jakou nesmělostí a otevřeností přiznává “Jsem také jenom člověk.” Má pravdu, je také jenom člověk, stejně jako vy, nebo já, ale upřímně, víte co si myslím? Myslím, že zrovna jeho nám pán Bůh seslal nejen, aby dělal naše vlasy krásnější, ale především, aby dělal naše dny pozitivnější.


Michle, asi si u Vás neumím představit začít jinou otázkou, než jak se dnes máte?
Mám se krásně, děkuji. Hezké počasí mě nabíjí neuvěřitelnou energií, asi stejně jako všechny lidi, takže mám pocit, že vše je rázem lepší, příjemnější a milejší.

Sešli jsme se tu kvůli Vašemu limitovanému cupcakeku Love by Michal Zapoměl, přemýšlel jste o tom, jaký by měl být dlouho?
S Lelí se známe poměrně dlouho, takže spolupráce byla naprosto přirozená a co se týče mého osobního cupcakeku, tak tam to bylo také jasné hned od začátku. Je o mně známé, že mám velmi rád pohádky a všechny příběhy s dobrým koncem. Chutě. Vůně. Barevnost. To je těmi dalšími aspekty, které mě v životě baví. Řekl bych, že mám smysl pro takové to “krásno”, takže všechno tohle se promítlo i do mého cupcakeku - musel být trošku pohádkový, trošku zamilovaný, s troškou příběhu a hlavně trochu jiný.

Čím je tedy Váš cupcake jiný?
Kombinací. Kombinací chutí. Zvolili jsme pistácii a maliny, což je pro někoho možná netradiční spojení chutí, ale tahle kombinace dohromady funguje úplně neuvěřitelně. Ochutnejte!

Jaká je Vaše nejoblíbenější pohádka?
Těžká otázka (směje se), ale kdybych měl vybrat opravdu jednu, pak by jí byla Malá mořská víla s Libuškou Šafránkovou, je to neuvěřitelně smutný, ale nádherný příběh.

Vidíte, já myslela, že řeknete Alenka v Říší divů…
…tak v tomto případě bych řekl, že je to pohádka, která mě nejvíce ovlivnila. Ta Říše za zrcadlem mě fascinuje vlastně dodnes, prostor, kde je vše možné a nic není nereálné. Je to pohádka, která se promítla do mého nového salónu a hlavně do kavárny Za Zrcadlem, která je součástí salonu.

Květen je měsícem lásky. V květnu máte narozeniny. Tohle nemůže být náhoda…

Květen je zkrátka můj měsíc (směje se). Je to a věřím, že nejen pro mě jeden z nejkrásnějších měsíců v roce, nejen, že je to měsíc, kdy jsem se narodil, ale v květnu se vše probouzí k životu, všechno je krásné, barevné, optimistické a hlavně plné naděje, a tak mě těší, že zrovna na tenhle měsíc vyšel i můj cupcake.

Máte rád sladké obecně?
Mám, velmi. Já jsem znamením Býk, takže obrovský požitkář. Kdybych to měl říct opravdu upřímně, tak nejvíc utrácím za tři věci - za jídlo, za oblečení a za životní styl, co se týče bydlení, interiéru, miluju starožitnosti a opět se vracím na začátek, takové to “krásno” a estetično.

Jaká se Vám vybaví nejhezčí vzpomínka z dětství ve spojitosti se sladkým jídlem?
Zrovna dneska ráno, když jsem vešel do obchůdku Lelis Cupcakes, vzpomněl jsem si na vůni Cukrárny Myšák, kam jsme chodili s mojí babičkou, když jsem byl ještě malý kluk. Pro mě obecně mají vůně a chutě velkou symboliku a evokují ve mě často minulost a vzpomínky.

Žehlím si karmu cupcakekem je projekt, při kterém jde z každého prodaného dortíku 10,- Kč na Nadační fond pro předčasně narozené děti, jak vnímáte charitu? Máte sám nějaké vlastní projekty, prostřednictvím, kterých někoho podporujete?
Já si myslím, že charita a vůbec vnímáni charity jako takové by mělo začínat u naprosto banálních a zdánlivě obyčejných věcí, u naší rodiny, přátel, kolegů, sousedů a všech lidí kolem nás, protože mám pocit, že pomáháme více všemu ostatnímu, co je vlastně neuvěřitelně daleko od nás, což rozhodně neznamená, že je to špatně, ale proč se nerozhlížet více kolem sebe? Samozřejmě jsem velmi rád za každý charitativní projekt, který má v mých očích smysl, třeba jako tento.

Pomáhat je pro mě nutnost, kterou neberu tak, že něco musím, ale tak, že je to běžná součást mého života. My se stále dělíme z nadbytku, a tak vlastně zjišťuji, že ta pravá charita je pro mě, když je někdo schopen dělit se z nedostatku, protože pak je to upřímné, dělíte se totiž z něčeho, co ubírá vám samotným a to je umění, které musí mít člověk v sobě…

Co je pro Vás v životě nejdůležitější?
Víra! Z té vychází úplně všechno. Můžu zklamat sám sebe, ale víra mě nikdy nezklame.